Moje cesta k LCHF díl I. - Sladký život bez cukru
ZE SLADKOŽROUTA K CUKRFREE
Tohle se zdá pro člověka, který spořádá 300g Milku na posezení (favoritky byly Triolade a Toffee s oříšky), dává si latté s lžičkou cukru a miluje jahodový shake od McDonalds, hotové sci-fi. Ale osud a já jsme tomu chtěli a sci-fi se stalo realitou.
Tohle se zdá pro člověka, který spořádá 300g Milku na posezení (favoritky byly Triolade a Toffee s oříšky), dává si latté s lžičkou cukru a miluje jahodový shake od McDonalds, hotové sci-fi. Ale osud a já jsme tomu chtěli a sci-fi se stalo realitou.
Před dvěma lety jsem se stala #cukrfree.
Za všechno může knížka od Sarah Wilson Sladký život bez cukru. Před dvěma lety, v červenci 2015, po dlouhém chození kolem knihkupectví a rozhodování se mezi ní a Lahodně s Ellou vyhrála tahle. Proč? V knihkupectví jsem vyslechla rozhovor mezi zákaznicí a knihkupkyní (bože, jaký je český tvar pro "knihkupce ženu"?), která si pochvalovala jaké jsou v ní fajn vegetariánské recepty. Pro masožrouta jako jsem já, to bylo jasné znamení, sáhla jsem po Sarah, zaplatila a odešla domů. Už při čtení úvodu jsem pochopila, že mám v ruce bibli (věřící prominou, ale je to tak, pro mě se stala návodem k životu a ukázala mi nový směr).
Při čtení prvních stránek jsem ani nedutala. Ta ženská byla snad v mojí hlavě!! Jak popisuje, že se nedokázala ovládat a spráskala celý koláč/čokoládu/sladké, co před ni někdo položil...hrkly mi tehdy slzy do očí. Probůh, on to má někdo taky tak jako já?! Byla jsem rozhodnutá, že to chci zkusit. Neměla jsem co ztratit. Snad jen tu chuť na sladké (a s ní související záchvatovité přejídání, protože když si nechcete vzít sladké, tak to zajídáte hromadou čehokoliv jiného...a nakonec si stejně to sladké dáte). Na dovolené jsem se do knížky zakousla a začala svůj detox. Osm týdnů k životu bez cukru.
Osmitýdenní program z knihy byl některé dny cestou peklem, jindy to šlo celkem samo. Spoustu energie dodaly i informace z knížky a z jejího blogu iguitsugar.com, pro angličtinu příliš neovládající vhodné obrázky a grafy z instagramového profilu iquitsugar. Těžko se člověk vychovaný moderní západní medicínou znalý doporučených stravovacích postupů srovnává s tím, že to, co ho učili ve škole není zas tak úplně pravda (ti, kteří mě to učili a stále učí další mediky, to bohužel taky nevěděli a stále nevědí). A to jsem ještě netušila, že je to jen špička ledovce a stravovací doporučení samotné WHO jsou bohužel mylné. Ale to až později. Tohle jsem zjistila až s postupem času.
Detox byl za mnou a já se stala cukrfree. Čokoláda mě nelákala a sladkou chuť jsem objevovala i ve věcech, ve kterých jiní nic sladkého necítí. Víte jak sladký je třeba kokos? Mandle? Řecký jogurt? No nádhera.
V té době jsem objevila i úžasnou ženskou, která byla snad první česká cukrfree.
Janina Černá, tehdy studentka práv, dnes už dáma s titulem v kapse, a její stránky nazvané jak jinak než Cukrfree. Stránky plné rad, receptů a inspirací. Kdo nezná její stránky, nemůže být cukrfree. Tohle zkrátka patří k povinné četbě.
S hrdostí můžu prohlásit, že ač se neznáme osobně, tak tahle bloggerská celebrita mě zná a jsem na to pořádně pyšná. Její Cukrfree kuchařka byla dlouho očekávaná fanoušky ze sociálních sítí a loňské vánoce přistála i pod naším stromečkem (s velmi osobním věnováním od autorky). A snad neprozradím tajemství, když řeknu, že se chystá další kuchařka.
Zní to všechno příliš krásně? No není to taková pohoda, jak se zdá. Nic netrvá věčně. A i můj příběh bez cukru měl pořádnou trhlinu.
Z mého jídelníčku zmizelo cokoliv spojeného s cukrem, potažmo fruktózou (pozor, jedná se o vyřazení veškerých sladidel vyjma stévie nebo rýžového sirupu, které nevedou k rozkolísání hladiny inzulinu).
Omezila jsem i ovoce s vysokým obsahem fruktózy a jen občas si dopřávala borůvky, maliny, ostružiny nebo jahody. Ze sacharidů jsem konzumovala jen ty komplexní, tedy polysacharidy, ve formě brambor, rýže, těstovin, kuskusu, vloček a žitného kváskového chleba.
Po půl roce tohoto způsobu stravování váha nějak stagnovala i přes intenzivní cvičení a já se svěřila do rukou výživové poradkyně. Věřila jsem jí. Nebyla to žádná rychlokvaška, co vám dodá jídelníček obratem. Ba naopak se ptala na mé oblíbené jídla, co chci zařadit do jídelníčku, jak se stravuji teď, jakou mám pohybovou aktivitu...zkrátka dala si s tím hodně práce a jídelníček byl ve verzi na 7dnů, které jsem si mohla vybírat dle aktuální situace. I přes mé informace, že jsem cukrfree a chci u toho zůstat mě přesvědčila, že trocha sacharidů navíc mě neublíží, přidala mi přílohy, přidala mi ovoce (jablka jsem zkousla, ale banány jsem odmítla). Zkusila jsem 2týdny a začala mít hlad, respektive chutě. Jídelníček mi hned přepracovala. Bohužel ani tohle nebylo to pravé. Démon záchvatovitého přejídání se probudil z temnot a byl tu zase se mnou. Skoro půl roku mi trvalo dostat se zpátky do cukrfree kolejí. Nemám jí to za zlé. Dnes už ne (jo, tehdy jsem byla trochu naštvaná, možná trochu víc). Vlastně mi tenhle experiment potvrdil, že moje tělo a sacharidy k sobě zkrátka nepatří. Jakékoliv zvýšení sacharidů, a to i ve formě polysacharidů, u mě probouzí záchvatovité přejídání.
Ale to už se psal podzim loňského roku a já se dostala ke cvičení s kettlebell a k lidem, kteří o stravování přemýšleli podobně a posunuli mě dál. O tom zase příště.
Pokud někomu z vás po přečtení příspěvku zhořkla chuť v ústech a poznali jste se v mém příběhu, zkuste se zamyslet nad svými možnostmi a dejte se do boje. Život bez cukru je možný a je fakt sladký.
Hezký víkend
Aja
Za všechno může knížka od Sarah Wilson Sladký život bez cukru. Před dvěma lety, v červenci 2015, po dlouhém chození kolem knihkupectví a rozhodování se mezi ní a Lahodně s Ellou vyhrála tahle. Proč? V knihkupectví jsem vyslechla rozhovor mezi zákaznicí a knihkupkyní (bože, jaký je český tvar pro "knihkupce ženu"?), která si pochvalovala jaké jsou v ní fajn vegetariánské recepty. Pro masožrouta jako jsem já, to bylo jasné znamení, sáhla jsem po Sarah, zaplatila a odešla domů. Už při čtení úvodu jsem pochopila, že mám v ruce bibli (věřící prominou, ale je to tak, pro mě se stala návodem k životu a ukázala mi nový směr).
 |
| Ano. Bylo to poslední latté s cukrem. |
Při čtení prvních stránek jsem ani nedutala. Ta ženská byla snad v mojí hlavě!! Jak popisuje, že se nedokázala ovládat a spráskala celý koláč/čokoládu/sladké, co před ni někdo položil...hrkly mi tehdy slzy do očí. Probůh, on to má někdo taky tak jako já?! Byla jsem rozhodnutá, že to chci zkusit. Neměla jsem co ztratit. Snad jen tu chuť na sladké (a s ní související záchvatovité přejídání, protože když si nechcete vzít sladké, tak to zajídáte hromadou čehokoliv jiného...a nakonec si stejně to sladké dáte). Na dovolené jsem se do knížky zakousla a začala svůj detox. Osm týdnů k životu bez cukru.
 |
| Různé názvy pro to stejné aneb 56 odstínů cukru Převzato od Cukrfree.cz, potažmo od iquitsugar.com |
Osmitýdenní program z knihy byl některé dny cestou peklem, jindy to šlo celkem samo. Spoustu energie dodaly i informace z knížky a z jejího blogu iguitsugar.com, pro angličtinu příliš neovládající vhodné obrázky a grafy z instagramového profilu iquitsugar. Těžko se člověk vychovaný moderní západní medicínou znalý doporučených stravovacích postupů srovnává s tím, že to, co ho učili ve škole není zas tak úplně pravda (ti, kteří mě to učili a stále učí další mediky, to bohužel taky nevěděli a stále nevědí). A to jsem ještě netušila, že je to jen špička ledovce a stravovací doporučení samotné WHO jsou bohužel mylné. Ale to až později. Tohle jsem zjistila až s postupem času.
Detox byl za mnou a já se stala cukrfree. Čokoláda mě nelákala a sladkou chuť jsem objevovala i ve věcech, ve kterých jiní nic sladkého necítí. Víte jak sladký je třeba kokos? Mandle? Řecký jogurt? No nádhera.
 |
| Cukrfree.cz - blog nejznámější české ženské, co žije sladký život bez cukru |
V té době jsem objevila i úžasnou ženskou, která byla snad první česká cukrfree.
Janina Černá, tehdy studentka práv, dnes už dáma s titulem v kapse, a její stránky nazvané jak jinak než Cukrfree. Stránky plné rad, receptů a inspirací. Kdo nezná její stránky, nemůže být cukrfree. Tohle zkrátka patří k povinné četbě.
S hrdostí můžu prohlásit, že ač se neznáme osobně, tak tahle bloggerská celebrita mě zná a jsem na to pořádně pyšná. Její Cukrfree kuchařka byla dlouho očekávaná fanoušky ze sociálních sítí a loňské vánoce přistála i pod naším stromečkem (s velmi osobním věnováním od autorky). A snad neprozradím tajemství, když řeknu, že se chystá další kuchařka.
 |
| Vánoce 2016 a dárek, který jsem měla měsíc schovaný ve skříni v originál obálce od Janiny |
Zní to všechno příliš krásně? No není to taková pohoda, jak se zdá. Nic netrvá věčně. A i můj příběh bez cukru měl pořádnou trhlinu.
Z mého jídelníčku zmizelo cokoliv spojeného s cukrem, potažmo fruktózou (pozor, jedná se o vyřazení veškerých sladidel vyjma stévie nebo rýžového sirupu, které nevedou k rozkolísání hladiny inzulinu).
 |
| Obsah fruktózy v klasickém cukru (to je ta lžička vpravo nahoře - 50%) a v tzv. zdravých sladidlech. Za povšimnutí stojí, že tolik opěvovaný agávový sirup je ještě horší než cukr... Převzato z iquitsugar.com |
Omezila jsem i ovoce s vysokým obsahem fruktózy a jen občas si dopřávala borůvky, maliny, ostružiny nebo jahody. Ze sacharidů jsem konzumovala jen ty komplexní, tedy polysacharidy, ve formě brambor, rýže, těstovin, kuskusu, vloček a žitného kváskového chleba.
 |
| Ovocná pyramida - dole je to s nejmenším obsahem fruktózy Převzato z iquitsugar.com |
Po půl roce tohoto způsobu stravování váha nějak stagnovala i přes intenzivní cvičení a já se svěřila do rukou výživové poradkyně. Věřila jsem jí. Nebyla to žádná rychlokvaška, co vám dodá jídelníček obratem. Ba naopak se ptala na mé oblíbené jídla, co chci zařadit do jídelníčku, jak se stravuji teď, jakou mám pohybovou aktivitu...zkrátka dala si s tím hodně práce a jídelníček byl ve verzi na 7dnů, které jsem si mohla vybírat dle aktuální situace. I přes mé informace, že jsem cukrfree a chci u toho zůstat mě přesvědčila, že trocha sacharidů navíc mě neublíží, přidala mi přílohy, přidala mi ovoce (jablka jsem zkousla, ale banány jsem odmítla). Zkusila jsem 2týdny a začala mít hlad, respektive chutě. Jídelníček mi hned přepracovala. Bohužel ani tohle nebylo to pravé. Démon záchvatovitého přejídání se probudil z temnot a byl tu zase se mnou. Skoro půl roku mi trvalo dostat se zpátky do cukrfree kolejí. Nemám jí to za zlé. Dnes už ne (jo, tehdy jsem byla trochu naštvaná, možná trochu víc). Vlastně mi tenhle experiment potvrdil, že moje tělo a sacharidy k sobě zkrátka nepatří. Jakékoliv zvýšení sacharidů, a to i ve formě polysacharidů, u mě probouzí záchvatovité přejídání.
Ale to už se psal podzim loňského roku a já se dostala ke cvičení s kettlebell a k lidem, kteří o stravování přemýšleli podobně a posunuli mě dál. O tom zase příště.
Pokud někomu z vás po přečtení příspěvku zhořkla chuť v ústech a poznali jste se v mém příběhu, zkuste se zamyslet nad svými možnostmi a dejte se do boje. Život bez cukru je možný a je fakt sladký.
Hezký víkend
Aja
Komentáře
Okomentovat