Víkend plný autismu a pohody

Bylo jednou jedno království plné malých dětí, a ty byly zakleté. Některé víc, některé míň. Malí princové a malé princezny se svými rodinami. Pak přišel JAN a vzal je všechny do svého zámku. Hrál si s nimi, učil je, smál se s nimi, plakal s nimi. Byl nablízku všem těm zakletým dětem i jejich rodinám. JAN jim pomáhal ze všech svých sil. A oni mu to vraceli svými úsměvy, svým objetím, svou láskou a taky touhou nevzdat to a jít se svým zakletím dál vstříc novým zítřkům a novým dobrodružstvím.

Že to zní jako pohádka? 

Ne. 

To by tam na zámku museli všichni žít šťastně až na věky.

Žili jsme tam šťastně jeden prodloužený víkend. 

Ale řeknu vám, pohádka to opravdu byla. 

A abyste měli představu jaká, tam vám toho řeknu o trochu víc.

Prodloužený edukačně relaxační víkend pro rodiny autistických dětí pořádaný organizací JAN z.s. za podpory Olomouckého kraje a Evropské Unie byl více než pohádkový. JAN z.s. neboli Jdeme Autistům Naproti z.s. je organizace sídlící v Olomouci, která nabízí pomoc, podporu a poradenství rodinám s dětmi s poruchou autistického spektra (PAS) od 1 roku do 7 let v olomouckém kraji.  A právě pro tyto děti a jejich rodiny byl víkend v Hotelu Akademie na Hrubé Vodě určen.

Víkend byl našlapaný přednáškami.

Jeden přednáškový sál byl po celé tři dny ve znamení ABA terapie, tedy Aplikované behaviorální analýzy, přírodní vědy, která analyzuje chování, snaží se zjistit, proč určité chování vzniká a jak ho modifikovat. Jako jedna z metod se víc a víc uplatňuje mimo jiné i při učení dětí s PAS. Úvodem do složitosti ABA terapie nás provedla Mgr. Radka Hájková.

Druhý přednáškový sál postupně hostil:

fyzioterapeutku Mgr. Ing. Evu Vingrálkovou, Ph.D. věnující se Cvičení a terapii pro děti s autismem a je autorku stejnojmenné knihy

neuroložku MUDr. Hanu Zákopčanovou, která přiblížila pohled na autismus z pozice lékařky

Mgr. Pavla Slepičku a spolu s ním vše, co chcete (a možná i nechcete) vědět o Aspergerově syndromu

a poradkyni rané péče Veroniku Pasierbovou s osobní zkušeností a radami stran integrace dítěte s PAS do MŠ/ZŠ.

V průběhu každého dopoledne, odpoledne a vlastně i večera byli jednotlivcům i celým rodinám k dispozici psycholog Mgr. Iveta Křepelová a sociální pedagog Mgr. Libor Menšík, který mimo jiné věnuje svou pozornost zdravým sourozencům, jejichž soužití s dítětem s jakýmkoliv postižením někdy není zcela jednoduché a bezproblémové. 

O dokonalou relaxaci se postarala masérka Naďa Křižanová.

A o hromadu našich dětí, bez ohledu na míru jejich postižení, se postarali asistenti v čele s Mgr. Bc. Markétou Jandekovou, vedoucí organizace JAN z.s., Mgr. Sylvou Kočí, vedoucí rané péče, a Mgr. Beatou Tobolovou, poradkyní rané péče. Mezi asistenty se začlenila i naše neteř Anitka studující speciální pedagogiku a já veřím, že jí několikadenní pobyt s hordou úžasných dětí pomůže najít tu správnou cestu v její budoucí kariéře.

Víkend se neskutečně vydařil. A myslím, že mluvím nejen za naši rodinu.

Přednášky naplnily mé očekávání o dokonalosti. To ostatní mé očekávání mnohonásobně předčilo. Už dlouho jsem se necítila tak uvolněná, usměvavá a šťastná jako o tomto víkendu. Sama jsem poslední dva měsíce řešila hromady smutku, pocity neschopnosti a nedokonalosti (protože každá matka chce být dokonalou), vrátil se mi ze skříně kostlivec se jménem „záchvatovité přejídání“, vzdaloval se mi syn v teenagerovském věku, prostě starosti jedné obyčejné ženské.

První návštěva psychologa v životě, masáž cca po roce…to vám byl balzám na duši. 

Po snad 7letech jsme si s manželem šli večer sednout na skleničku a natrefili přitom na vybranou společnost (až to budou číst, oni budou vědět). Díky babičce, která s námi na víkend jela a pohlídala holky při poobědovém relaxu, jsme si dovolili i krátkou procházku před odpoledním nášupem přednášek.

Pocit, že v restauraci nikdo neřeší vaše plačící/vztekající se/válející se/pobíhající/pištící/a co já vím jaké ještě dítě, to byla úleva pro všechny zúčastněné (snad jen personál byl trochu na prášky). 

Setkání se s ostatními rodiči, zjištění, že bez ohledu na projevy autismu u našich dětí řešíme podobné starosti a obavy o jejich budoucnost, to bylo dozajista povzbuzující. 

Pohledy, úsměvy, objetí a doteky „cizích“ dětí (píšu to do uvozovek, protože tady nikdo nebyl nikomu cizí), přátelství našich zdravých a těch zakletých dětí, jejich společná hra, to všechno jsou momenty, které nás budou nabíjet ještě po řadu dalších dnů.

Odjížděla jsem s úsměvem, se spokojenou rodinou, s vědomím, že všechno se dá nějak zvládnout (a nemusí to být zrovna dokonale), a s pocitem, že ten pohádkový víkend trval rozhodně déle než ony 4dny. A hlavně jsem si odvezla spoustu nových přátel, ať už z řad rodičů či těch okolo, kteří nám na naší cestě pomáhají.

Díky vám všem

Aja a její úžasná rodina